Benjamin se narodil jako jediný syn do velmi bohaté rodiny. Proč tomu tak bylo? Je to prosté. Otec je vysoce postavený muž, který vlastní hned několik firem v Americe a matka byla známá realitní makléřka. Jeho otec byl nadšený, že se mu narodil syn, a proto se rozhodl pro jméno Benjamin, protože se tak jmenoval jeho otec neboli Benjaminův dědeček. Matka s jeho dědečkem neměla moc kladný vztah a chtěla, aby se jmenoval Archibald. Proto ho nechali pokřtít a dostal jméno Benjamin Archibald Carter. Už od malička byl vychováván ke slušným mravům, chodil do soukromé školky a postupem let do prestižních škol. Když bylo Benjaminovi deset let, jel s matkou jejich soukromým vozem z jednoho důležitého večírku jeho otce, ale na jedné světelné křižovatce, kde nefungovaly semafory měly nehodu. Jejich řidič v autě dostal infarkt a najel s nimi přímo do výlohy jednoho obchodu na rohu. Řidič byl mrtvý a jeho matka zemřela v nemocnici. Benjamin měl také namále, ale jeho stihli zachránit. Zůstalo mu nakonec jen pár jizev jako vzpomínka na onu noc. Občas si to dává za vinu, kdyby nebyl tolik unavený, nemuseli by jet. Postupem času mu docházelo, že by se tomu možná ani nevyhnuli a možná by tak přišel i o otce. Co se jeho týče, nevypadal nijak, že by ho to trápilo. Navenek vypadal klidně, ale uvnitř ho to bolelo. Bylo tomu i dodnes. Zpřísnil výchovu. Na veškeré konference, večírky či schůze bral Benjamina s sebou. Ten bohužel neznal žádný normální život obyčejného dítěte. Jeho život byl naprosto seriózní a možná na někoho působil jako robot, ale k tomu byl bohužel vychovaný. Do zahraničí nelétal kvůli dovolené, ale schůzkám. Procestoval mnoho zemí a otec ho dokonce donutil občas dělat tvář jeho firmám. Občas se Benjamin objevil na billboardu. Neměl na sebe moc času, takže když už se nějaký objevil věnoval ho buď domácí posilovně nebo se šel projít po okolí jejich vily, kde žil s otcem. Ten se přes smrt jeho ženy nepřenesl, stále nosil snubní prsten a nenašel si žádnou náhradu. Ve dvaceti letech ten nátlak toho všeho již nevydržela hledal možnost, jak to ze sebe dostat. Nakonec svůj vybíječ stresu našel v boxu, kterému se věnuje po nocích, kdy se vypaří z domu a vrací se k ránu buď s modřinou nebo dokonce rozseknutým obočím. Otci říká, že je jen nemotorný a v noci narazil do futer nebo do jiného nábytku, když se šel napít. Ten mu to stále věřil a doteď neví, že boxuje a ani se to nikdy nedozví. Věnuje se tomu pro sebe, neúčastní se ani veřejných zápasů, protože to by byl obrovský risk toho, že by se to jednoho dne dozvěděl.

Hrdina tohoto příběhu je vychován ráznou rukou. Je tichý, mluví tehdy, když je k tomu vyznán. Dokonce mluví spisovně a je hlavně zdvořilý. Nikdy si nedovolil nikomu odporovat, takže je naučen volit metodu - přikyvovat a všechno odsouhlasit. Může na někoho působit jako člověk s nosánkem nahoru, ale Benjamin takový není. Občas lituje toho, že se narodil tam, kde je teď nebo dokonce lituje toho, že nemá takovou odvahu a prostě neuteče nebo se nepostaví otci. Je to hlavně z důvodu, protože nemá kam jít a kdyby měl použít peníze na své kreditní kartě, hned by ho načapaly. Není zase tak neznámý, aby se dokázal dobře skrýt. Občas může být poměrně chladný k lidem, ale to je tím, protože absolutně neví, jak se mimo formální akce chovat. A kvůli nedostatku volného času nemá ani možnost si najít nové přátele. Je jen odkázaný na ty, kteří jsou jeho vrstevníci právě z takových akcí, kde doprovází svého otce. Na ulici ho člověk může vidět ve formálním oblečení. Ať už v obleku nebo v kalhotách tmavé barvy a nějaké slušné košili. Tričko, kraťasy nebo otrhané džíny s teniskami na něm jen tak neuvidí. Jen v noci, kdy se do tohoto oblečení převlékne kvůli boxu a poté se zase převlékne do formálního, když jde domů. I když je mladý, tak neměl nikdy vztah. Občas využil momentu na jednu noc, a to bylo celé. Na přítelkyni nemá čas a zatím se prostě neobjevila taková, která by mu stála za to, aby tu trošku volna věnoval právě jí. Pro ránu také nejde daleko. Sice se dá dost těžce vyprovokovat, ale když už se to někomu povede, nevadí mu se porvat. Už se tomu párkrát stalo a dostal dost vyčiněno, protože se o tom ihned psalo. Holt, v dnešním světě si všichni zjistí i kdy jdete na velkou. Alkoholu se také nevyhýbá, ale dává si ho buď jen doma nebo na akci. Aby zašel jen tak do baru, tak to u něj neklapne. Za prvé nemá, s kým a za druhé... Vlastně za druhé asi není. Ale když si s ním někdo bude chtít na něco připít, dobrou sklenku neodmítne.