CASSIDY STONE

MINULOST
Cassidy měla bezstarostné dětství společně s bratrem do jejich 10 let. Pak se jejich světy zhroutily. Na ten den, spíše večer nikdy nezapomene. Byl to ten nejhorší den v jejím životě. K nim domů přijela policie, bratr šel ke dveřím jelikož mu bylo 16 a bylo lepší kdyby mluvili s nim a ne s 10 letou holčičkou. Ta novina co je zasáhla je oba odrovnala. Policie jim oznámila, že jejich rodiče přišli o život v bouračce. Byla hustá bouře a na silnici nešlo skoro ani přes hustý déšť vidět, pro jejich smůlu do auta jejich rodičů nabourala dodávka a smetla je. Byli na místě mrtví. Malá Cassidy truchlila dlouho, chodila dokonce k dětské psycholožce, nesla to vážně špatně. Její bratr na tom byl o něco lépe, ale taky to nebyla žádná sláva. Dostali se do péče jejich kmotra. Byl to dlouholetý přítel jejich rodičů, věřili mu a taky ho znali velmi dobře. Staral se o ně přímo vzorově, byli za něj vděční, přeci jen to nebyl úplně jejich rodič, ale takový kamarád kterému můžete říct všechno a ještě se o vás stará, řeší problémy. Cassidy už vysvitlo na hezké dny, byla ve čtvrťáku, blížil se konec utrpení na škole a blížila se její volnost a svoboda. Našla si dokonce přítele...jen byl ve druháku. Nevadilo ji to a ani její partě ve které byla. Všichni věděli, že se chová vyspěleji než jeho spolužáci ve třídě či ročníku. Dával si hodně záležet na studiu, učil se aby byl nejlepší z nejlepších, taky se mu to dařilo. Jen jak ale ubíhal čas, tak měl na ni méně a méně času, učivo upřednostňoval před ní. Nelíbilo se ji to, ale snažila se ho pochopit a být tu pro něj vždy když byla potřeba. Rodiče toho po něm chtěli až moc, nechápala proč sebou nechá tak lehce zametat. Kolikrát se kvůli tomu dostali do křížku. Harry byl občas trošku víc podrážděný než kdy jindy. Častokrát skončila s modřinami, protože ji v návalu vzteku silně chytil, kolikrát ji na něco žduchl. Nebál se ani ji přiškrtit. Přesto s nim zůstávala, milovala ho, věděla že je toho na něj moc, že to ve skutečnosti dělat nechce. Jenže jednou to nebylo možné, nedovolil ji odejít. Chytl ji a vybil si na ni svou zlost. Neskončila vůbec hezky. Modřiny po těle, dokonce ji vlepil takovou facku že skončila až na zemi nemohoucí se chvíli postavit. On ji tam nechal ležet. Hned co byla schopna vstát, tak vyběhla ven. Počasí nebylo krásné, bouřka a hustý déšť. Přesto mu vzala klíčky od auta a jaksi mu ho ukradla, vyjela na cestu. Musela jet domů, daleko od něj. Hned co byla mimo město, zlekla se světlometů auta, strhla volant na stranu a narazila přímo do stromu. Ztratila vědomí, probudila se až v nemocnici. Nikdo se neptal na ty modřiny, všichni si mysleli že to má z té nehody. Ona sama to na něj nechtěla říkat. Když se po dvou dnech dostala domů, tak se s nim ihned rozešla. Když ji skončila střední, rozhodla se cestovat. Odcestovala do Itálie se svou kamarádkou, volal ji jej bratr s tím, že jejich kmotr zemřel. Měl rakovinu kterou oběma zatajoval. Jenže bratr si myslel, že to věděla a proto odjela. Pohádali se a doteď spolu nemluví.
CASSIDY STONE
VĚK : 23 let
FC : Vanessa Moe
ORIENTACE : heterosexuál
VZTAHY :
Nick O'Brien - asi láska páska
Harry Whitmore - expřítel
Spolumajitel baru - Xavier Barlowe
Parťačka na venčení - Riley-Anne Fleming
Harry Whitmore - expřítel
POVAHA
Cass si jela vždycky svou. Řídila se jednoduchým pravidlem. Co na srdci to na jazyku. Ke všem byla plně upřímná, možná někdy až moc. Mohla se krotit aby člověku neublížila hned najednou, ale třeba postupně aby to mohl vstřebat. Ona se s tím nemazlila. I pro ni to někdy nebylo přínosné. Bohužel někdy se neudržela a odnesla si kvůli tomu pár poznámek a někdy i napomenutí. No co už, život jde dál, aspoň ten její. Od smrti rodičů to už nebyla tak šťastné dítě. Měla problémy a to dost vážné. Potýkala se s úzkostmi a panickými ataky. Táhne se to občas s ní doteď. Nemá ta záchvaty tak často, ale někdy se dostaví. Nebylo to ni příjemného. Proto se někdy stranila od ostatních, zavřela se v pokoji a snažila se to nějak sama přejít. Navíc když i její bratr s ní nebyl. Nebylo to vůbec snadné. Snažila se proto být co nejvíce mezi lidmi. Co nejvíce v nějaké společnosti aby na to neměla čas myslet. Když byla ve společnosti svých kamarádů, byla úplně jiná než když byla sama. Byla to veselá holka co měla neustále úsměv na tváři. Nikdo nevěděl co ji tížilo život a to možná byla ráda. Nechtěla aby ji někdo litoval, nechtěla aby někomu zetěžovala život svými problémy. Neměla ráda když se někdo kvůli ni musel trápit. Raději pomáhala ostatním. Ráda taky provokovala ostatní, ale nikdy tak aby to došlo k hádce. Hádky nesnášela. Taky měla problém věřit klukům potom co se stalo s jejím přítelem na střední. Měla jen pár kamarádů co byli kluci a když už je měla, dala by za ně ruku do ohně. Byla za ně vděčná, dávali si na ni pozor a chránili ji. Na první pohled se zdála být arogantní a nepříjemná, možná to byla její ochrana proti takovým lidem, co by ji někdy mohli ublížit
