Eliottův život byl na horské dráze už odjakživa. Snad i od první sekundy, co otevřel svoje očka a viděl tu nádhernou tvář svoji matky. Jeho dětství nebylo zase tak hrozné, ostatně si nemohl ani stěžovat. Jeho otec byl velkým idiotem, že to vzdal hned po tom, co se narodil a pár nocí brečel, protože nikdy neměl šanci poznat jaký z něho vyrostl krásný muž. Jeho matka se dlouho snažila starat se o něj sama, někdy to bylo snadné, ale pak až moc těžké. Měl bratra, když se narodil, bylo mu pět let, avšak otec jej zabalil sebou a tak neměl ani možnost jej poznat. Když Eliottovi bylo osm byl pěkným třeštidlem, vlastně ani na chvíli neposeděl, pořád něco dělal a pořád samozřejmě padal. Avšak nikdy jej to nebolelo. Na základní škole ho hodně šikanovali, ale on se nehal mlátit. Připadal si jako superhrdina, necítil bolest a tak věřil tomu, že je pořádným hrdinou se schopnostmi. Samozřejmě... tyhle jeho 'schopnosti' ho málem stály život. Když se ošklivě pořezal, matka jej vzala do nemocnice a tam přišli na to, že má den staré krvácení v břišní dutině a jednoduše mohl umřít! Od té doby se mu vlastně začal měnit svět. Když jeho matka čekala v čekárně, naprosto vynervovaná, poznala tam muže, který měl vlastně už dceru. Daly se do řeči a vlastně o dva roky, v jeho deseti letech zažil první svatbu. Matka si však nechala svoje příjmení, chtěla být navždy spojená se svým synem. 
Jak rostl dál, zdálo se, že všechno bude v naprostém pořádku, avšak zakřikl to. V jeho třinácti letech začaly velké noční můry. Netušil co kdy udělal špatně, nebo proč to všechno začalo, ale jeho nevlastní otec na něj začal nenápadně sahat, nelíbilo se mu to, nedal se, ale akorát si to udělal horší. Jednou když mu jeho nevlastní otec zacpával dlaní pusu a osahával jej se rozhodl ho kousnout. To otce rozzuřilo, dal mu na hlavu kuklu a zavřel jej do sklepa na několik hodin. Tak se zrodila Eliottova velká klaustrofobie. Matka na to po pár měsících přišla, snažila se vyhodit ho pryč a Eliott jenom bránil svoji malou sestru, i když byla nevlastní, miloval ji celým svým srdcem. Nepovedlo se, otec začal mlátit všechny doma, matka skákala před syna a ten skákal před dceru. Nejvíce toho vždycky snesla matka. Jednoho dne, nevlastní otec chtěl vsadit finance, proto si vzal všechno, co našel, dokonce i z banky a jednoduše to prohrál. To byla pro matku poslední kapka. Eliottovi bylo asi osmnáct let, když se to stalo. Hádali se, hádka skončila velkou ránou do matčiny hlavy a to nejhorší bylo to, že se nehnula. Eliott rychle zavolal záchranku a policajty. Tak dostal nevlastního otce do vazby následně do vězení a matku poprvé a naposledy do nemocnice. Prasklo ji velkou ránou aneurysma, to opravili avšak přišli na to, že jeho matka má rakovinu. Léčba byla nákladná, proto si vzal dluh na sebe, prodal rodinný domek a začal bydlet v malém bytečku, který byl v bídném stavu, ale jemu jednoduše musel stačit. Matku neustále navštěvoval, snažil se ji zlepšovat ten čas, co měla a šlo mu to. Rok na to poznal terapeuta, který mu pomohl spravit si svůj život a díky tomu je takový, jaký je.

Znáte nějakého pěkně veselého člověka, který neustále musí vypadat jako kdyby byl naprosto mimo světové dění a dokonce i na pokraji společnosti jenom díky své podivnosti? Ne? Tím pádem máte zřejmě štěstí, když potkáte právě Eliotta. On patří právě mezi velké podivíny, ten kdo by viděl jeho auru, rozhodně by řekl, že je neustále zlatá, nebo jednoduše veselá. Jistě, měl v sobě kousky černé, což byla jeho rozbitá duše, na kterou musel vzít pěkně kvalitní vteřinové lepidlo, aby držela aspoň trochu, avšak je to člověk, co kvůli své maličkosti nechce hned kazit radost ostatním. Má opravdu dobré srdce, pomohl by snad každému člověku, nebo snad i bytosti, krom tedy hmyzu. Ten naprosto nesnášel a sám by jej hned udupal, kdyby měl samozřejmě možnost. Jeho největší třešničkou na dortu z jeho úžasné osůbky? Jeho choroba, každý má něco a Eliott jednoduše nemohl být aspoň v něčem mimo dav. Nepočítaje silnou klaustrofobii trpěl ještě od mala kognetivní analgezií, v dětství to byla legrace pro něj, necítit bolest, avšak není to nic, co by mohl jen tak přehlížet.
Lidi o něm říkají ledacos, někdo dokáže vidět jak moc pohodový je, neustále s hlavou v očividně pěkně tlustých mracích, který mají v sobě pěknou dávku duhy. Někdo o něm říká, že to jenom hraje, že zřejmě nemá nic lepšího na práci a tak jednoduše musí ukazovat, tedy spíše předstírat jak veselý život má. Nikdo vlastně nebyl od pravdy nijak daleko. Za žádnou cenu se nepodobal realistovi, spíše to byl snílek, který měl hromady nápadů, které však nikdy nezrealizoval. 
Odjakživa se vyhýbal velkým kontaktům, má s tím hodně špatné zkušenosti, díky kterým vlastně pochopil, že neustále jenom prohrává. Klid z něj přímo teče, jako kdyby byl lenochodem, nebo nějakým podobným zvířetem, kterému je všechno jedno. Ostatně... i to byla pravda. Eliott se považoval za jednoho z těch línějších a určitě méně zodpovědnějších lidí. Přiznejme si to - jsme rádi, když plazi nějakou chvilku vydrží bez jídla, jinak by on toho svého neměl -. Přes to, že se vyhýbá konfliktům a nerad sděluje svoje názory a nápady se považuje spíše za extroverta. Hledání nových přátel? To je něco pro něj. Vždycky se spálí, avšak se zdá že má vždycky v zásobě novou hromadu důvěry k lidem, aby mohl pokračovat v přátelení se. Když se najde nějaké dobré téma, dokáže se pořádně rozkecat a je dokonce problémem ho zastavit. Je hodně kreativní, avšak to nikomu neukazuje, nemá nijak velké sebevědomí a tak svoji kreativitu ukazuje vlastně jenom svému mazlíčkovi a sobě. Rád si užívá života, vlastně si jej i ničí občasným pitím, závislostí na nikotinu a s lehkou závislostí na marihuaně. Bylo to něco, kdy neměl jenom hlavu v mracích, ale rovnou v nich létal - tak si připadal.
Nesmíme opomenout na jeho velkou lásku k jídlu, opravdu... je stejně velká jako láska ke všem lidem - nikdy jej nezajímalo pohlaví, ale duše -, ne-li větší. Co se týká těch bližších lidských vztahů, je to pěkné kvítko. Nikdy mu nevydrží nic dlouho, vždycky se zamiluje až moc rychle a bezhlavě s přilepenými růžovými brýlemi na nose a pak se dlouho léčí z bolesti. To je celý Eliott.