MINULOST
Ona vyrůstala ve velmi bohaté rodině, na co si ukázala, to dostala. Byla velmi rozmazlené dítě, vztekala se kvůli blbostem a fakt byla na ránu. Naštěstí jak rostla, tak si uvědomovala jak strašně se chovala. Navíc ji to ukázal i její starší bratr. Styděla se za to, ale ona za to nemohla. Byla dítě a na to se zlobit nedá a nemůže. Když ji bylo 15, tak pomalu ale jistě začala ztrácet své růžové brýle. Její spolužáci ze soukromé školy začali chlastat, kouřit a brát i něco jiného. Kolikrát měli nějaký problém kvůli toho na nějakém školním výletě. Šíleně se ji ty děcka znechutila a ještě víc se ji znechutily oné látky co do sebe cpali. Začala tedy vyhledávat společnost mezi lidmi v jejím věku, ale z jiného okolí než bylo její doteď. Nechtěla se už moc bavit s těmi egoistickými spratky. Radši by se bavila s normálními lidmi, chodila s nimi po venku a užívala si toho, že je mladá a má všechno před sebou. Jednou se to ale zvrhlo, byli venku a kluci vytáhli spreje. Začali sprejovat po vlacích, někdo je ale viděla a zavolal policii. Všichni začali zdrhat, i ona. Jenže ona zakopla, nechali ji tam a ji policajti sebrali. Naštěstí kvůli tomu, že její rodina měla ve městě velký vliv a hodně peněz, tak zaplatily aby se to nějak nerozmázavalo. Roky uplynuly a ona se s nimi bavila dále, naučila se zdrhat. Jednou ji vyvedli do baru, tam narazila na jednoho kluka. Její růžové brýle se vrátily, byl pro ni pán dokonalý. Nevadilo ji že byl starší o 2 roky. Navíc už byla na vysoké, mohla si dělat co chtěla. Začali se scházet až najednou to skončilo tak, že byli ve vztahu. Snažila se ignorovat to, že pro něj bylo číslo jedna jeho tráva a pak někde byla ona. Milovala ho, byla zamilovaná až po uši a ona nechtěla o něj přijít. Chtěla být s ním a byla pro to schopná udělat vše. Po roce toho bylo už moc, už to nedokázala snést. Na celém vztahu pracovala jen ona, ona se snažila a on se jen vezl. Nevážil si ji, byla to pro něj jen prostě holka kterou měl na sex...nebo aspoň tak ji to přišlo. To že měla narozeniny mu bylo úplně jedno, celkově mu byla úplně jedno. Vybuchla a všechno mu to vybarvila. Dala mu konec. Teď ? Už věděla co chce, změnila se 

ISABELLE DOHERTY

POVAHA
Bella je velmi empatická osoba. Nemá ráda když někdo trpí, prožívá nějakou bolest. Nemůže se na to koukat a má potřebu všem pomáhat. Neumí se moc naštvat. Byla spíš taková časová bomba. Vše se v ní sbíralo až jednou vybuchla. A když vybuchla... to nechcete u toho být. To létají okolo i třísky a v očích ji žáhly plameny. Takové situace se však stávaly málokdy. Ráda se nad vším zasmála, byla celkově strašně veselá osoba. Uměla si udělat srandu ze sebe. Přeci jen se raději zasmála, než aby brečela. Taky na ni samozřejmě občas dolehlo takové to smutné období. To ji nikdy moc dlouho nevydrží, protože kolem sebe měla lidi, co ji nechtěli nechat v tom a dělali vše proto, aby se zase objevil ten její úsměv od ucha k uchu. Když byl někdo na ni nepříjemný, neměla důvod proč by ona být neměla. Když si to ten člověk fakt zasloužil, tak neměla nic proti tomu to oplatit. Řídila se jednoduchým pravidlem. Jak vy na ni, tak ona na vás. Už nevěřila skoro nikomu a už ví, že nenechá sebou už tak nikdy
zametat, jak to dělal on.