Jacqueline se narodila do velice bohaté rodiny, ovšem jestli byli milující a šťastná rodina se už nedalo pořádně posoudit. Její dětství bylo hodně často plné chův, neboť její otec neustále pracoval, aby zaopatřil rodinu, i když pravda byla taková, že 'utíkal' od reality do své práce. A matka Jacqueline? Odjakživa byla jeden velký oříšek, začalo to tím, že měla porodní depresi, nedokázala se o svoji dceru postarat, avšak měla ten chtíč a proto chodila na různé terapie, které ji pomohly dostat se přes to. Jacqueline sice neměla perfektní rodinu, nebo spíše perfektní matku, ale... pořád ji jako malá holčička milovala. Sice ji nedávala tolik lásky jak by správná matka měla, ale.. Jacqueline někde v hloubi duše věděla, že ji matka miluje. 

Čas u nich plynul hodně rycle, nebo to tak přišlo hlavně právě Jacqueline, během chvíle vyrostla a měla začít chodit na základní školu. V tom se zničehonic zapojil do výchovy její otec, který usilovně trval na tom, aby její dcera byla na internání škole a ihned od raného dětství se učila pravidlům. Ovšem to mladá dívenka nechtěla a její matka to poznala. Byla to vlastně první velká hádka rodičů a matka kupodivu vyhrála. Pár měsíců na to malá Jacqueline začala chodit do školy, kde se ihned zkamarádila. Měla asi toho kamarádského ducha, neboť opravdu byla kamarádka všech okolo. 
Takhle to šlo dál, měla dobré známky, bavila se s lidmi, měla spousty přátel. Jejímu otci se to moc nelíbilo, ale její matka hodně často dokázala ukázat nějakou tu podporu. 
Když ji bylo okolo čtrnácti let, její život se stihl hodně rychle otočit o 360°. Jednoho dne její matka přišla s nápadem, že by mohli jít na pláž, udělat si hezký den a to se samozřejmě Jacqueline líbilo tak moc, že ihned popadla picnicový košík s dekou a všemi potřebnými věcmi. Ze začátku se zdálo, že je vše tak, jak má být, ovšem její matka dostala šílený nápad, vykoupat se v moři. Vybízela svoji dcerku, ovšem ta ještě neuměla plavat a proto odmítla. Matka šla bez ní, chvíli se zdálo, že je vše v pořádku, ovšem.. jakmile se otočila na svoji dceru, Jacqueline viděla během vteřiny její úsměv změnit se v utrpení a pak zmizela v hlubinách moře. Její tělo se nikdy nenašlo.
Rok na to se její otec rozhodl povědět, že její matka odjkaživa trpěla schizofrenií, proto utíkal od své rodiny. Jacqueline se cítila dotčeně, že ji to nikdy neřek. Ostatně od toho dne začala mít velký strach z hloubek.. nenaučila se nikdy plavat a trpěla neustálými nočními můrami o tom, jak se topí jenom protože ji její mrtvá matka tahá víc a víc kde dnu. 
Otec najednou měl velké pravomoce ve výchově své dcery, proto dlouho neváhal, vybral ji střední školu s internátem a přísnými pravidly, ale Jacqueline si vždycky našla způsob jak je obejít. Začala praktikovat rebélie proti svému otci, neustále utíkala, lhala a porušovala veškerá pravidla. Asi v sedmnácti objevila hudbu, na jedném koncertu, na který se dostala naprostou náhodou, ale hudba si ji ihned uchytila a ona od toho dne věděla, že nechce dělat nic jiného, což se samozřejmě nelíbilo otci. Snažil se ji neustále kontrolovat a tak jakmile dostudovala střední školu jej dokázala přemluvit, aby mohla odcestovat za vysokou školou do New Yorku. Slíbila mu, že nebude hudbu dělat, ovšem to byla lež. Jakmile dosáhla jednadvaceti let, přerušila studii vysoké školy s tím, že si jednou za čas udělala kurz, aby její otec stále věřil, že studuje. Jak šel čas dál, naučila se hrát na kytaru, různě vystupovala, avšak... její otec na to přišel, proto ji na rok odtrhl od úspor a ona ten rok žila hlavně na gaučích svých přátel nebo klidně i na ulici ve snaze si vydělat nějaké peníze na jídlo. Ve třiadvaceti letech si našla velice dobrou brigádu s malými dětmi. Milovala malé děti a proto neváhala a práci vzala. Chodila tak různě, ovšem v pětadvaceti se dostala k muži, jehož dcerku začala hlídat pravidelně. Samozřejmě v utajení hrála na hudbu, vylepšovala své dovenosti, aby jednoho dne byla připravená před otcem zaválet tak dobře, aby si uvědomil, že hudba je její pravý smysl života.