MINULOST

Fox narozený v Kalifornii a později se přestěhoval do New Yorku. Ovšem nebudeme hned vše předbíhat. Výchovu nezažíval zrovna nejlehší. Otec mu dával kolikrát pěkně zabrat, ale nemyslel o nějak zle. Jen ho chtěl připravit do života co to jen šlo. Chtěl mu zkrátka ukázat, že život není peříčko. . Matku neměl Fox šanci poznat. Občas se do života dostane blbá náhoda... O matku přišel ještě jako novorozenec, což už vypovídá, že umřela při porodu. Nestává se to sice často, ale občas má někdo špatně psaný osud ze začátku. Ale tak měl, alespoň otce. Mohlo to přeci jen dopadnou ještě hůře... Ale jistou výhodu tohle vše má. Byl sice jedináček... Ale měl dost pozornosti! Která mu sice byla kapku na nic, ale tak... nevadí. Vše se může časem zlepšit. Díky tomu, že bydleli blízko přírodě, Fox často s tátou chodil do lesa. Ovšem ne na procházky. Sledující svého rodiče lovit zvěř... Bylo to něco co se mu líbilo. Měl zvířata rád, ale tohle bral jako jistou formu obživy a koukal se na to i tak, že se tím dá nějak přírodě pomoct. Prostě dětské oči si vymyslí cokoliv jen jde, aby to vypadao úplně jinak, než by mělo. Je tedy jasné jak musel jeho život trochu vypadat. Školu nějak jeden počítat nemusí. Není člověk, který by si nechal vše líbit. Tudíž si udělal nějaké přátele a i nepřátele. Neměl zkrátka velké problémy. Kámen úrazu pro něj nastal se střední školou. Nevěděl sám nikdy pořádně co chce v životě dělat. Nejen, že si nedokázal nic vybrat v okolí... Ale problém nastal jak otec oznámil, že se kvůli práci chce stěhovat. New York... Velké město a hlavně plno lidí, které nezná. Byl nucem zahodit všechno co dosud znal za něco nového. Něco co se mu ani trochu nezdálo a nelíbilo. Neměl rád změny, ne takové. Otec na něj dál tlačil se školou... A, když ho to tak bavilo... Tlak udělal časem své. Přihláška skončila na fotografické škole. Zajímal se o něco takového? Ne, možná tak trochu někde něco vyfotil a pak si s tím trochu pohrával. Ale nebylo to nic převratného. Vše se má, ale jednou zkusit! Vše mu vyšlo podlé plánu. Spokojené jsou obě strany. Problémy tímhle pominuli a už je jen na něm jak si sám vybuduje další vztahy a budoucnoust celkově.

Zacky Fox Becker 

POVAHA

Chování mladíka by se dalo nádherně rozdělit. Občas mu jeden může číst přímo z výrazu a nemusí Fox promluvit ani slovo. Mimika dokáže dělat sem tam vše. Jediné možná co u něj jde blbě vyčíst je nějaká ta radost. Dozajista bez citu není! Jen... nedává to před lidmi co nezná najevo. Celkově možná i ty co zná, občas prostě je ten chladný a taky se podle toho dokáže chovat. Přeci jen, když se mu někdo dostane pod kůži tak to je teprve zajímavé... Ale rozebereme si to nějak postupně. Normální chování, které ukazuje na veřejnosti. Pokud má někomu věnovat pohled, věnuje převážně buď to klidný, neutrální či chladný. Záleží také na druhém protějšku jak na něj začne mluvit. Pokud k němu někdo přijde a začne "Hey, ty!", přes to vlak nepojede. Nedělá si o každém hned na první pohled nějaké špatné mínění. To samé platí i o jiném prvním výstupu, který nebude dvakrát příjemný. Ale zase první výstup je taky důležitý. A Fox ho bere sakra hodně v potaz. Podle toho si dělá sám další charakteristiku dotyčného či dotyčné a pak jen čeká jestli to skutečně sedí od detailu k detailu. Pokud se zase najde někdo kdo se k němu dostane hned s nějakým tím veselým výrazem a i veselým tónem, chování taky změní. Nebude házet nějaké nepříjemné pohledy, ale může se stát, že se mu na tváří objeví menší náznak úsměvu. Nebude si hrát k těm miloučkým a hodným lidem na bezcitu. I když dokáže i to. Každý dokáže vše, když se skutečně snaží a chce se mu. Jinak si pak následně drží neutrální a klidný pohled. Kdyby se mu krev vařila v žilách, nechce to dát najevo. Raději se v přítomnosti lidí drží na uzdě, ale slabou chvilku má občas každý. A hlavně, když ho ve velké společnosti někdo vidí skutečně zuřit jak psa, tak je to docela velká vzácnost. Nadhodila se taková trochu naštvaná nálada, proč rovnou nepokračovat. Vytočit je ho v určitém směru dost lehké. Na to musí každý přijít sám. Některá témata, do kterých jiní ryjou a jemu se nelíbí, naštve ho to docela rychle. Provokace jsou tak půl na půl. Záleží opět na druhu provokace. Nějaké to nevinné popichování neuškodí nikomu. Nemá skutečně horkou hlavu, aby se naštval jen, když do něj někdo omylem vrazí. I kdyby to bylo schválně, budiž. Nebude to řešit doku po něm dotyčný nepůjde. To si skutečně nenechá nic líbit. Nebojí se jít kvůli tomu klidně do rvačky, i kdyby se měl bít do krve jak cvok. Strach u něj tedy nemá ani jak převládat. Pokud by strach měl, střádá ho uvnitř sebe. V očích se mu nezaleskne a tváří nedá nic najevo. Jen se bude snažit neukázat, že se bojí. Nepříjemná nálada co se tolik nedává k té naštvané. Jde poznat, když je otrávený. Nejen, že má takovou, až jedovatou mluvu, ale netváří se nějak příjemně. Spíše je dost podrážděný a to dá znát sakra hodně. Odsekávání, občasné mlasknutí nad nějakou radou, neobjede se to bez toho. Neutrální stránka asi není potřeba nějakého popisu. Neutralitu má každý snad takovou stejnou. Neřeší nic, tváří se normálně. To je zkrátka u tohoto celé. Teď už ta šťastnější stránka. To projevuje skutečně jen u lidí, kterým nějak věří a zná je nějakou tu dobu. Menší úsměv mu může na tváři jen ta hovět, pokud je skutečně v dobrém rozpoložený nálady. Smát se, usmívat se a kdo ví co ještě dokáže. Jen je prostě na tohle složitý k pochopení. Radost nechce ukazovat, aby si o něm kde kdo myslel, že je takové to veselé kvítko, které se usmívá nad každou blbinou. Nucený úsměv je taky o ničem, smích, který občas zatají nějakou tu zlou myšlenku, vzpomínku či situaci se občas hodí. Ale je to prostě u něj trochu vzácnost jak bylo řečeno. Vezmeme si trochu i v potaz, když se mu jeden dostane pod kůži. Pokud se to někomu povede tak je skutečně za boha. Boha a nebo anděla. To už záleží jen komu co vyhovuje za oslovení. Tahle možnost tu skutečně je. Snaha o to musí být, ale dost pečlivá. Člověk se u něj musí zaměřit na každý detail, aby měl šanci na úspěch. Fox tohle nedokáže tolik vnímat, když je ta snaha už velká. Když si bude každý dávat pozor a bude brát podměty, na které odpoví, aniž-by si byl toho vědom, půjde to pak lehce. Každá taktika se na něj hodí A jak jde poznat, že se mu jeden dostal pod kůži? Nechová se vůči dotyčnému nějak uzavřeně či i ve špatném rozmaru zle. Chová si k němu jistou úctu a bere ho jako někoho sobě blízkého. U tohoto člověka váží i více slova. Nechce ho pak nějak ranit po psychické stránce. A ani po té fyzické! Skutečně si na to pak dává pozor a každé slovo zváží, aby bylo dobře nadhozené. Uzavřenost vůči světu u něj hraje roli také. Nemusí se na to zdát, ale podle pohledu mnoha lidí nevypadá na to co se uvnitř v nich skrývá. U něj za to mohla vždy akorát zlá zkušenost. Někomu se svěřil a během dne se to vše obrátilo proti němu. Byl mladší a očividně trochu hloupější, to je každý. Ale on si to vyřešil po svém. A to tím, že se do sebe uzavřel. Že ho něco trápí nejde na venek poznat. Nedává to znát a nechává se tím pocitem uvnitř doslova postupně užírat. Svěření může pomoci, ano. Ale kdo ho k tomu asi tak dokáže přinutit? Když to nedokázal pomalu ani jeho vlastní otec, hodně štěstí těm co se o to budou pokoušet. Slzy by u něj jeden taky nepohledal. Pokud by ho vyrušil někde v soukromí kde by se potřeboval vybrečet tak to ano. Ale jinak ne. Neuteče od někoho, protože by se ho dotkl a bylo by mu z toho do breku. Vše by to ze sebe nechal jít ven, až někde kde má svůj klid. Vidění smutku u něj tedy jde těžko pohledem. Stejně jako onu radost. Nádherná náhoda, že ano? Oddanost k němu patří taky ve všech ohledech. I přes to jak se k němu někdo dokázal zachovat nedal by dobrovolně kudlu do zad nikomu. S každým s kým se potkal a nezradil, šel s ním, až do samotného hrobu. S myšlenkou, že nezradil nikoho z lidí co mu nějak pomohli či mu byli dost blízko k srdci, by se umíralo dobře. S čistým svědomím bude odcházet od každé hádky či problému. Nesnáší pocit provinění, raději najde chybu hned. Jak v sobě tak i v druhé a i v situaci. Svojí chybu uzná, pokud druhý ne jeho problém, to není. Může se sebrat a odejít. Hlavní pro něj, že může v klidu spát bez trápení. Mnoho detailů o něm musí mnohdy kde kdo zjistit. Vše co dokáže ukrýt trvá skutečně klidně několik měsíců, než každý vychytá něco mále z detailů. Zkrátka občas se jeden dokáže změnit jen díky nějaké traumatu. A nebo ho to jen posílí... Každý vše vnímá zkrátka jinak. A Fox, furt a stále se může v některém ohledu změnit. Není to vyloučené nikdy. Není to manipulativní blbeček, který by si to nechal líbit. Pokusit se o manipulaci můžou skončit špatně. A to dost. Není to hrozné tolik na jeho osobu, ale pokud to někdo zkouší na někoho jiného, i když to je pro Foxe někdo koho nezná... Neskočí to dobře. Je tudíž kapku i takový hlídací pes u branky, který dokáže některé slabé cíle hlídat jako oko v hlavě. Je zastánce názoru, že by si silnější na mladšího troufat neměl. Ať se klidně chová jak idiot, ale nesmí využít své fyzické síly mu ublížit. Zkrátka tedy řečeno vše nějak do bodů... Člověk, který není sice úplně psychicky vyrovnaný, ale zase ví co se sluší a patří. Vychování má dobré a autoritu si chová k lidem k jakým má. Neotevře si ústa a tolik, aby toho pak litovat. Jednoduše řečeno... člověk co dokáže mít klidně více tváří než jen jednu.