Rok před jeho maturitou přišla ale další jedna z jeho trágédií v jeho životě. Otec byl na jedné misi, avšak domů se už nikdy nevrátil. Zemřel při ochraně své země a Lucas si hned řekl, že na jeho počet se přihlásí do Námořní pěchoty. Udělal dokonce letecké zkoušky, kdyby to bylo potřeba a jeho život v armádě začal rok po maturitě. 

Těch několik let byly jeho nejlepšími léty v životě, konečně se někde cítitl dobře a chtěný. Armáda pro něj byla zřejmě tvořená, ten adrenalin, strach, všechny možné pocity. Jediné co mu vždycky dělalo problém bylo poslouchání rozkazů, ovšem i když dával jasně najevo, že je neposlouchá, vždycky udělal všechno dobře. 

V pětadvaceti letech poznal skvělou partu vojáků, byla to skupina, do které patřil taky. Byly si souzeni, všichni měli stejné povahy, rozuměli hloupým vtipům a byli pro sebe jako bratři, i když něco Lucasovi říkalo, že by se neměl tolik vázat, stejně to udělal, což se mu vymstilo. O dva roky později v jeho osmadvaceti letech se jeho život dokázal rozpadnout na malé kousíčky. Jednoho večera, když jeho skupina jela v konvoji z úspěšné mise a všichni radostně slavily byly přepadeni. Nepřátelé konvoj vyhodily do vzduchu, někteří přežili, někteří zemřeli rovnou na místě. Lucas všechny zraněné dostal ven a schoval za kopec, dokonce dostal ven i mrtvého kapitána, aby se jeho tělo mohlo vrátit s nimi. Není toho mnoho, neboť Lucas se snažil všechno vytěsnit. Poté, co se dostali za kopec nastali hotová jatka. Všichni umírali a i když se Lucas snažil sebevíc, o všechny přišel, i o svého nejlepšího přítele a parťáka, kterého musel sám zabít, aby netrpěl. Přes osm hodin ležel tento muž mezi mrtvými spoluvojáky, dokud jej nenašel vrtulník a nezachránili ho. Jeho snaha byla však velmi dobře oceněněna, dostal medaily za hrdinství, neboť byl schopen bojovat tak dlouho jak bylo třeba, ovšem... pro něj to bylo bezvýznamné. Měl několik zranění a proto byl poslán domů, kde se mu po pár týdnech rozjela PTSD. Začalo to nočními můrami, pak občasnými halucinacemi a naprostou změnou chování. Nechtěl si to přiznat, že někdo jako on se dokázal takto 'rozbít', ale okolí to vidělo, dokonce jej nepřijali na další misi, dokud si nevyřeší svoje problémy a tak byl donucen začít chodit do podpůrné skupiny, což mu trvalo rok než se odhodlal s tím začít, ale nakonec se to podařilo a on začal řešit problémy, o kterých nechtěl, aby byly pravé. 

Další z mnoha komplikovaných osobností na tomto světě přichází na scénu! Lucas je opravdu jedním velkým oříškem, který nejde jen tak snadno rozlousknout. Někdo by si možná řekl, že když byl v armádě, bude znát vhodné chování, avšak... zrovna u tohoto člověka to nebyla tak úplně pravda. Armáda z něj udělala... jednoduše řečeno takové menší monstrum. Tento člověk se dokáže urazit velice snadno, dokonce mu vadí i špatný pohled, který třeba nemusí být mířený ani na něj, ale on to samozřejmě tak hned vezme. Hodně často se nechává ovládat svými emocemi, hlavně těmi špatnými, což je vlastně důvod, proč všechno bere hned tak vážně. Hodně často trpí výbuchy vzteku a někdy i nekontrolovatelnou agresí. Ovšem... dalo by se říci, že to nebyla ani jeho vina. Nebyl takový odjakživa, jsou totiž jeho časté příznaky nemoci, kterou si nedokáže přiznat. Armáda a zážitky z ní jej poznamenaly nakonec natolik, že se u něj rozvinula posttraumatická stresová porucha, ovšem on o tom nechce slyšet ani slovo, neboť to bere jako nesmysl. 

I když nebyl hrubý odjakživa, nějaké chování přeci jen odjakživa měl. Třeba jako silnou tvrdohlavost a drzost. Pokud se mu něco nelíbí, rozhodně se to nebojí přiznat, rád si dělá všechno po svém a poslouchání rozkazů mu nic moc neříká, dokonce i v armádě s tím mýval problémy. 

Tento muž nedokáže myslet na nějakou společnost, řekněme, že je to rozhodně introvert, který jednoduše touží po samotě, neboť věří, že je pro něj lepší. Má strach z jakýkoliv závazků, ať už jde o jeho milostný život, či o obyčejné přátelství. Jednoduše řečeno by se dal velice snadno přirovnat ke kameni, který myslí hlavně na sebe, pokud tedy nedojde na nebezpečí. To je schopen položit život i za cizí, jak bylo u něj zvykem. 

Dlouhá léta žil hlavně prací, proto je pro něj těžké najít si něco nového, když jej z armády propustili, proto většinu času tráví tím, že cvičí, nebo si čte. Rozhodně není hloupý, ba naopak. Oplývá velkou inteligencí, kterou však nikomu neukazuje, stejně jako další věci o sobě. Trpí nočními můrami, což je další příznak jeho hlavní nemoci. Nerad komunikuje, jeho slovní zásoba se často pohybuje na nějakém tom zabručení, či nějaké té nadávce.