MINULOST

Erik se narodil v Berlíně v Německu. Jeho život nebyl růžový už od doby, co otevřel svá malá očka, tedy aspoň jemu to tak přišlo, i když většina by si určitě nestěžovala. Měl docela hodně vlivné rodiče, matka světoznámá lékařka, která denně zachraňovala lidi, a otec byl dost slavný právník, který zavřel mnoho lidí. Samozřejmě se věnovali hodně práci než vlastnímu synovi, takže docela často vypadalo, že úplně zapomněli, že si ho pořídili.
Měli hodně peněz, které využili hlavně na chůvy, uklízečky a kuchařky, které pro něj byly vlastně náhradními rodiči. Jeho život opravdu nebyl moc lehký, vždycky když se s ním rodiče na něčem domluvili, třeba na pouhé pohádce na dobrou noc a nakonec na něj stejně zapomněli, ihned mu koupili nejnovější hračky, aby na ně nebyl naštvaný, což samozřejmě fungovalo. Jeho mozek neměl ještě tolik rozumu a tak vždycky byl naivní, že jednoho dne si na něj udělají čas.
Jistě... byly dny kdy se mu věnovali s naprostým blahem, jako kdyby s ním byly každý den, ale to od pátého roku, kdy ho neustále tahaly na nějaké společenské akce, kde byly novináři a další vlivní lidi, aby ukázali jak spořádaná rodinka byli. Tohle jejich předvádění před kamerami do televize byla jejich osudná chyba, poznali to, když Erikovi padlo osm let. Kenneth chtěl být normálním dítětem, nechtěl chodit na nějaké soukromé školy, proto mu rodiče dovolili normální základní školu. Ovšem jednou, když na něj zase zapomněli a on šel domů sám, i bez řidiče nebo chůvy, cestou u něj zničehonic zastavila dodávka, do které ho nacpali a odvezli někam do doků.
Zavřeli ho do jednoho z kontejnerů, kde musel mluvit do kamery a prosit rodiče o záchranu. Samozřejmě silně pochyboval o tom, že by jej zachránili. Trvalo to dva měsíce, překvapivě ho zmlátili málo kdy, jako kdyby malému klukovi neubližovali, dokonce dostával jídlo a on už rovnou vzdal, že ho rodina zachrání, ale jednoho dne po těch dvou měsících rodiče opravdu zaplatili pomalu tři miliony, jenom aby syna dostali zpět. Erik si začal myslet, že jim na něm záleží, ale jakmile se dostal domů, nedostal ani obětí, jenom jej seřvali a hned musel chodit s ochrankou všude.
Takhle to trvalo do patnácti let, myslel si že všechno bude v pohodě, vyhýbal se společnosti s rodinou, aby nedošlo na to samé, ale i v tom se spletl. Jednoho dne kdy ochranka musela vyzvednout otce a on musel s ním, došlo na nehodu, kterou samozřejmě přežil, ovšem došlo k dalšímu únosu. Tentokrát ne do nějakých doků, ale rovnou do Ruska. Ani netušil, jak se tam dostal, jednoho dne se prostě probudil v nějakém skladu, přivázán ke stropu, že sotva stál na špičkách svých nohou. Slyšel jak hovoří s jeho rodinou, snažili se donutit, aby otec zfalšoval spisy a ruský mafián se nedostal do vězení, avšak jeho otec byl moc hrdý na práci a tak odmítl. Samozřejmě nesouhlasil ani po vyhrožování, že Erika zabijí, někdy mu přišlo, že si ani jeho otec neuvědomoval, kdo Erik vlastně je.
Ruská mafie očividně neměla kodex, že se děti nemlátí, spíše si to dle všeho užívali. Začalo to normálním mlácením, mlátili ho snad každý den a pak si ho dokonce i fotili. Otec stále nepřistoupil na to, aby se vzdal případu. Pak přišla i řada na matku, která měla někoho z nich zachránit, ale ji se to snad poprvé nepodařilo. Samozřejmě se to rozhodli potrestat na Erikovi a tak asi o rok později v jeho šestnácti letech začali s řezáním, posílali fotky jeho zničeného těla jeho rodině, ale jeho rodina dál odmítala a Erik kvůli nim zažíval utrpení, které by rozhodně nikdo zažít neměl.
Denně z něj měli boxovací pytel a jak stárl zkoušeli dokonce i nové praktiky, popalování, jednou ho i na kousku zad stáhly z kůže a to místo popálili. Měl pocit, jako by to trvalo pět let, avšak po nějakých pěti let ho najednou rozvázali, nacpaly do nějaké krabice, kterou pořádně zavřeli a hodili ho někam do řeky. Další utrpení, ze kterého vznikla jeho klaustrofobie, nemohl to počítat, ale přišlo mu to pomalu jako rok, co byl zavřen v bedně, dokud jednoho dne neuviděl světlo. Myslel si, že konečně umřel, že už bude mít klid, ale místo toho ho našel jeden postarší pán, který byl na rybách. Jmenoval se Viktor a ihned mu pomohl. Erik měl hodně velké problémy s důvěrou, po každém doteku sebou cukal, nic neříkal, jenom koukal někam do blba a prostě seděl. Sotva něco snědl, sotva pil a sotva spal. Když usnul probudil se zpocený, nebo dokonce i počůraný kvůli nočním můrám. Styděl se za sebe, ale Viktorovi a jeho ženě Natashe to nikdy nevadilo. Vždycky ho postavila a s úsměvem všechno hodila do prádla. Jemně ho pohladila po čele, což se mu zalíbilo a tak s ním zůstávala každou noc, dokud pořádně neusne.
Tihle Rusové mu hodně pomohli, oni pro něj byly mnohem větší rodina. Trvalo to asi tři roky, než se rozpovídal, naučil se Rusky a Anglicky, aby mohl dostudovat. Chvíli chtěl být jako matka, doktor, proto studoval zdravotní školu, Vystudoval zdravotní školu, začal pracovat jako doktor, přestěhoval se do Chicaga na nějakou chvíli a po třech letech jeho kariéry, která zvkvétala dostal pracovní nabídku do nemonice v New Yorku a tak dlouho neváhal. Sbalil si všechno potřebné a jednoduše se přestěhoval. Začal tam nový život s malinkou nadějí, že tam bude mít klid a možná i to štěstí.

ERIK ECKHART

POVAHA

Erik je skoro jako Ruko, i když původem Rus není, avšak jeho povaha má k Rusku opravdu blízko. Je to nesmírně komplikovaný člověk, u kterého pochopení opravdu trvá nějakou chvíli. Jeho srdce, dokonce i hlava jsou dva velké ledovce, které jesou ještě zabaleny do kamene.Jeho povaha je hodně schovaná, neboť nosí opravdu pevnou masku, na které má k ukázce hlavně chladný pohled, nebo jednoduše nic neříkající pohled. Nerad ukazoval svoje pocity, bylo pro něj jednoduché svoje emoce schovávat, neboť jeho důvěra k lidem rozhodně nebyla nějak velká. Do jeho problémů s emocemi samozřejmě patřila i jistým procentem empatie. Nedokázal se pořádně vcítit do lidí, kteří byli nějak smutní, nebo něco takového. Jediné, co pro o ostatní mohl udělat bylo to, že jim zachrání život, obváže ránu či něco podobného. Jednoduše řečeno... samota pro něj byla rozhodně přijatelnější než nějaká skupina lidí.
Je to snad ten nejtvrdohlavější chlap, co může existovat. Vždycky musel mít pravdu a vždykcy si byl jist, že se v ničem neplete. Názory ostatních jej nezajímali, pokud se sám od ebe nezeptal, tak se nenašel nikdo, kdo by jej dokázal přesvědčit o tom, že zrovna on by se měl plést.
Nikdy neměl horkou hlavu, je opravdu těžké něčím ho naštvat, ovšem když byste jej naštvali, což byste rozhodně poznali, je opravdu zle. Samozřejmě, že na něm jde poznat, že nějakou tu sílu má a věčné schovávání emocí dokáže být taky jako jedna velká časová bomba. Ovšem... jeho život byl celkově klidný, jestliže nepočítal akci v nemonici, kde pracoval, jinou akci nepotřeboval, místo toho si raději dá sklenku dobré skotské a vytáhne nějakou dobrou knihu, či doktroský článek.
Mezi jeho vášeně patřila samozřejmě i práce. Ano, je to hodně velký workoholik, tak přeci jen... zachraňovat životy je docela dost důležité no ne? Není den, kdy by neřešil nějaké připady, na operace se klidně připravoval několik dní, jenom aby si nastudoval všechno důkladně a pokud má volno... stejně se věnuje práci. Jednoduše řečno chce být tím nejlepším neurochirurgem široko daleko. Ovšem... nechce být nijak extra slavný, i když jeho egosimus a lehký narcismus by k tomu rozhodně seděl, avšak tento muž nesnáší média nebo celkovou elektroniku, krom věcí, které jsou potřeba do nemocnic a které usnadňují práci. Dalo by se říci, že je ze staré školy a bylo docela divu, že vlastnil i mobil.
Miluje sport, žije zdravě, alespoň v rámci možností, když nepočítá alkohol a občasnou cigaretu. Nikdy se nezpletl se zákonem... tedy ne jeho vinnou a tak jednoduše žil hezky spořádaný život. Co se týče jeho milostného života, nebo snad přítelského, dalo by se to oboje spočítat na jedné ruce, doslova. Neměl rád doteky, takže ženy i muži, co na toto byli jej odkopli hodně rychle a jeho přátelství... no je opravdu těžké s tímto mužem držet notu, je totiž potřeba hodně trpělivosti při jeho pokusech o odstrkování, a když tu trpělivost máte, najdete pod velkou a hustou masku i citlivost. Jediné co mu moc nejde je být romantik, samozřejmě se o svoji společnost dokáže velice dobře postarat, avšak nenosí květiny, čokoládu nebo jiné dárečky a s jeho lehkou nenávistí k dotekům to z něj dělá opravdu dobrého společníka hlavně na jednu noc.